29.04.2020
Palčivost plamene byla nejúčinnější zbraní k likvidaci čarodějnic. Historických pramenů vážících se k historii pálení ohňů k 30. dubnu mnoho není. Ví se jistě, že tato tradice byla rozšířená již v 19. století. Tuto taškařici pořádala dříve především chasa a starší školáci. Ti ještě před filipojakubovským svátkem sháněli po sousedech dřevo, které vyvezli na nejvyšší kopec. Někde bylo zvykem, že sousedé vyndávali dřevo před stavení a šlo o všeobecně sdílenou přípravu na obřadní oheň.
Při tomto rituálu také docházelo k tragickým událostem v souvislosti s úrazy od ohně. Někde byly dokonce tyto rituály kvůli bezpečnosti zakázány.
Velké obliby se tato tradice dočkala až ve století dvacátém. Vymizel ale původní záměr tohoto obyčeje, aby byly zneškodněny čarodějnice. Dnes je tento zvyk oblíbenou společenskou zábavou dospělých a dětí spojenou s občerstvením. Do hranice se upevňuje figura čarodějnice ze slámy a textilu. Tento dříve ojedinělý způsob pálení figuríny se dochoval od konce 19. století. Na ústupu je házení košťat do vzduchu, které bylo doménou mládeže a vznikl tak efektivní světelný jev. Dnes to vytěsňují rachejtle. Hranice je pěkně pyramidálně postavena z polen a objevují se soutěže o nejkrásnější čarodějnici. Velmi časté jsou i privátní ohně rodinné či sousedské konané v zahradách rodinných domů.